Jozef Švec, nebo chcete-li magistr Shoemaker, jak ho nedávno automaticky přeložil Google v jedné recenzi, patří ke stálicím našeho týmu a v klientském hodnocení také k těm nejoblíbenějším fyzioterapeutům. Jozef je s námi od začátku naší kliniky, nedávno se stal hlavním fyzioterapeutem a přišel tak čas na pořádný rozhovor. Věděli jste, že Pepa studoval na Slovensku a následně pracoval v Rakousku, nebo že se věnoval sportovní střelbě? O Pepově příběhu i přístupu k práci čtěte na následujících řádcích...
Jozefe, co tě přivedlo profesně k fyzioterapii? Byla to jasná volba?
Byla to pro mě jednoznačná volba. Věnoval jsem se sportovní střelbě a během své sportovní kariéry jsem často využíval služeb fyzioterapeutů, kteří mi výrazně pomáhali. Po maturitě na sportovním gymnáziu bylo přijetí na lékařskou fakultu Univerzity Komenského, obor fyzioterapie, tou nejlepší věcí, která mě mohla potkat. Díky tomu jsem měl možnost zůstat u sportu a zároveň pomáhat sportovcům dosahovat co nejlepších výkonů.
Jak vzpomínáš na studium fyzioterapie v Bratislavě? Bylo něco, co tě během studií nejvíc ovlivnilo?
Je pravda, že jsem byl tak trochu šprt – nechyběl jsem na žádné přednášce a studium mě opravdu bavilo. Díky praktické výuce jsem se jako výrazný introvert musel postupně proměnit v extroverta a naučit se komunikovat. Myslím, že dnes už jsem někdy až moc ukecaný (smích).
Studium bylo plné nových informací, ale asi nejvíc si pamatuji chování těch nejlepších lektorů a fyzioterapeutů, kteří nás vedli během praxe – jak mluvili s pacienty, jak je motivovali nebo jim citlivě sdělovali i těžké zprávy. Právě tenhle způsob komunikace mě ovlivnil nejvíc. Věřím, že v praxi je nesmírně důležité umět mluvit správně, říkat správné věci ve správný čas – když se to povede, je i samotná terapie mnohem účinnější.
Práce v Rakousku a v Univerzitní nemocnici
Šest let jsi pracoval na rehabilitační klinice v Badenu u Vídně. Jak se liší rakouský přístup k rehabilitaci od toho, co jsi znal ze Slovenska?
Práce v Rakousku vyplynula tak nějak z okolností. Měl jsem pocit, že jsem se v Univerzitní nemocnici už naučil vše, co se dalo, a že moje tehdejší pracoviště už nemělo kapacitu posunout mě dál – ať už znalostmi, nebo praktickými dovednostmi. Proto jsem se rozhodl zkusit fyzioterapii za hranicemi.
Byla to zkušenost s úplně jiným přístupem. Podle mě jde o dva odlišně smýšlející světy. V Badenu jsme pracovali podle přesně stanovených guidelines a lékaři, se kterými jsem spolupracoval, zpočátku příliš nechápali, že by terapie mohla fungovat i jinak než „podle protokolu“. Nezohledňovala se individuálnost pacienta – že někdo potřebuje víc času na pochopení určitého pohybu nebo cviku, že každý vnímá bolest jinak a že rekonvalescence má své tempo, které nelze přesně napasovat do tabulek.
Jaká byla tvoje největší profesní výzva při práci v Rakousku?
Jedním z důvodů, proč jsem se rozhodl změnit směr, bylo i to, abych se v tom systému úplně neztratil – aby mě to nesemlelo. Práce v Badenu byla částečně hrazena ze zdravotního pojištění a částečně si ji klienti platili sami. Časová dotace 30 minut na pacienta, kterou pojišťovny nabízely, mi ale nepřišla dostačující. Už tehdy jsem věděl, že v takto nastaveném systému dlouhodobě pracovat nechci.
Vedle práce v Badenu jsi také pět let působil v Univerzitní nemocnici v Bratislavě. Jaké typy pacientů jsi nejčastěji ošetřoval?
Po ukončení studia na Lékařské fakultě Univerzity Komenského jsem dostal nabídku pracovat v Univerzitní nemocnici v Bratislavě, kterou jsem s radostí přijal. Pro čerstvě promovaného terapeuta to byla velká výzva – ale zároveň obrovská škola a životní lekce.
Měl jsem štěstí na skvělé kolegy, od kterých jsem se hodně naučil. V nemocnici to totiž funguje tak, že si člověk musí ambulantní práci nejprve zasloužit. Začínal jsem tedy na lůžkových odděleních – jednotce intenzivní péče, na traumatologii, ortopedii i neurologii. Bylo neuvěřitelně motivující vidět pokroky pacientů po úrazech, traumatech nebo cévních mozkových příhodách. Když jsem se osvědčil na těchto odděleních, „přeřadili“ mě na ambulantní praxi – a u té jsem vlastně zůstal až dodnes.
Máš nějaký konkrétní příběh pacienta, který ti utkvěl v paměti a ukázal ti sílu fyzioterapie?
Těch příběhů je opravdu mnoho. Každý návrat do vrcholového sportu, každý návrat do běžného života bez omezení mi znovu a znovu ukazuje, jakou sílu a význam má fyzioterapie.
Jedním z nejsilnějších momentů byl případ mladé slečny, která se po rozchodu s přítelem rozhodla ukončit svůj život skokem z okna osmého patra. Někde během pádu jí ale došlo, že za to ten člověk nestál, a snažila se to nějak zmírnit – dopadla na nohy. Výsledkem byly rozdrcené patní kosti, zlomeniny obou stehenních kostí, zlomená pánev… a zlomené srdce i duše. Stálo ji to obrovské množství sil, ale nevzdala se. Rehabilitovala a cvičila jako drak. A i když její chůze není úplně jistá – což si všimneš až při opravdu pozorném pohledu – na první pohled bys na ní nic nepoznal. Je to neuvěřitelný příklad lidské síly a odhodlání.
Fyzioterapeutické přístupy
Co považuješ za klíčové při práci s pacienty? Jaký je tvůj osobní přístup k fyzioterapii?
Silně se ztotožňuji s výrokem profesora Lewita, který tvrdil, že ruka je velmi důležitým terapeutickým i vyšetřovacím nástrojem:
„Ruka je velmi podceňovaný lékařský přístroj. Novodobá filozofie je, že co dělá lidský mozek je subjektivní a jen přístroje jsou objektivní. To je neštěstí. Co dovede terapeutova ruka, žádný přístroj nenahradí. Během vyšetření i terapie současně vnímáme řadu informací. Jakmile se dotknu pacienta, vyvolám reakci v něm a tu registruju. Takovou zpětnou vazbu mi žádný přístroj ani nástroj nedá. Ale je to prokletí. Vzájemný vztah dvou nereprodukovatelných soustav, to není „evidence based“, není to moderní a tak to věda nemůže uznat. Když jste o něčem přesvědčení, řeknete, že je to hmatatelná pravda, když něco umíte, máte to vymakaný. Nejde to ale objektivizovat a tak tomu podle moderní filozofie v medicíně ani nejde věřit. A to je absurdní.“
Dále prosazuji aktivní, osobní a holistický přístup k pacientovi založený na komunikaci. Z metod pak DNS, manuální terapii a tradiční čínskou medicínu.
Fyzioterapie se neustále vyvíjí. Jaké nové trendy nebo metody tě v poslední době nejvíc zaujaly?
Přístupy a koncepty ve fyzioterapii se stále vyvíjejí a přicházejí nové metody, které nám pomáhají lépe chápat lidské tělo a jeho funkce. Jedním z zajímavých školení, kterého jsem se v poslední době zúčastnil, byla Terapie poruch temporomandibulárního kloubu. I když je čelistní kloub relativně malý, má obrovský význam pro celý pohybový aparát. Poruchy tohoto kloubu mohou ovlivnit posturální mechanizmy těla a zasahovat do správného postavení a funkce krční páteře.
V poslední době mě také zaujaly kurzy zaměřené na celostní přístupy, přičemž ušní akupunktura se stala jedním z mých nových objevů, který má obrovský potenciál v rámci komplexní rehabilitace.
Často se říká, že fyzioterapie není jen o těle, ale i o psychice pacienta. Jak velkou roli podle tebe hraje psychologický aspekt při rehabilitaci?
Psychický a emoční stav člověka jednoznačně ovlivňuje jeho držení těla, posturu a fyzickou kondici. Je to jakýsi začarovaný kruh – emoční stav ovlivňuje naši fyzickou kondici a naopak, náš fyzický stav může výrazně ovlivnit náš emoční stav.
Jak vypadá člověk, když je emočně na dně? Jaké má držení těla? Je shrbený, ramena má posazená dopředu. A teď si představ, že si tento člověk zacvičí – stačí jednoduché cvičení, které mu zlepší držení těla, a tím pádem i zlepší jeho emoční stav.
Aktuální emoční stav klienta má obrovský vliv na úspěšnost terapie, na jeho nastavení a přístup k terapii. Pokud klient není v psychické pohodě, úspěšnost terapie se výrazně snižuje. Jako terapeut mám možnost přizpůsobit terapii klientovi na míru i po psychické stránce – někdy je užitečné si o těžkostech promluvit, jindy je zase prospěšné jen mlčet a vědět, že je tu někdo, kdo je s vámi.
Nemůžeme opomenout ani psychosomatiku – mnoho našich strachů a emočních diskomfortů se promítá do bolestivých stavů pohybového aparátu. Úkolem terapeuta je tyto souvislosti rozklíčovat během vyšetření a zvolit vhodnou strategii terapie.
Pracoval jsi s různými typy pacientů – ortopedickými, neurologickými… Která oblast fyzioterapie je ti osobně nejbližší?
Velmi mě baví práce s lidmi – možná to zní jako klišé, ale opravdu to tak cítím. Na své profesi si nejvíc cením její rozmanitosti. Každý den je jiný, každý pacient přináší nový příběh a nové výzvy.
Prof. Lewit jednou řekl: „I po těch letech jsem zvědavý, kdo do ordinace přijde. Je to detektivka. Bolest je kód, který musíte rozluštit, najít příčinu a tu léčit. V pohybovém ústrojí je spousta pastí na lékaře a to mě baví.“ A měl naprostou pravdu. Právě to neustálé hledání souvislostí, luštění „kódů“ bolesti a odhalování pravé příčiny obtíží je na téhle práci fascinující.
Tradiční čínská medicína a její propojení s fyzioterapií
Jsi absolventem Institutu tradiční čínské medicíny. Co tě k ní přivedlo?
Často se mi během terapie stávalo, že jsem narazil na určité limity. Měl jsem pocit, že jen samotná fyzioterapie v některých případech nestačí. Právě to mě přivedlo k tradiční čínské medicíně (TČM), která představuje holistický přístup k léčbě lidského těla – celostní terapii, která člověka vnímá jako propojený celek těla, mysli a emocí.
TČM pro mě znamená rozšíření terapeutického pole – doplňuje klasickou fyzioterapii o nový rozměr. Díky tomuto propojení mohu lépe reagovat na individuální potřeby pacienta a hledat souvislosti, které by jinak mohly zůstat skryté.
V čem podle tebe může být tradiční čínská medicína užitečná pro moderní fyzioterapii?
Propojení fyzioterapie a tradiční čínské medicíny otevírá nové možnosti pro efektivní léčbu. Oba přístupy se vzájemně doplňují a rozšiřují pohled na pacienta jako celek – nejen z hlediska struktury a funkce, ale i energetické rovnováhy a vnitřního stavu organismu.
Akupunktura se v léčbě poruch pohybového aparátu ukazuje jako velmi účinná metoda, s vysokou mírou úspěšnosti. Dokáže ulevit od bolesti, zlepšit funkci postižené oblasti a nastartovat regenerační procesy v těle.
Velmi přínosná je také bylinná léčba, která nabízí šetrnou a přirozenou alternativu zejména při chronických obtížích pohybového aparátu. Při správném nastavení dokáže dlouhodobě stabilizovat stav a výrazně zlepšit kvalitu života pacienta.
Jak konkrétně pracuješ s postupy tradiční čínské medicíny při tvojí prací na Body Solution Clinic?
Při akutních stavech se jako velmi účinná metoda osvědčila akupunktura – pomáhá rychle zmírnit bolest, uvolnit svalové napětí a podpořit hojení. U chronických obtíží se naopak výborně osvědčila bylinná léčba, která nabízí dlouhodobé a šetrné řešení bez vedlejších účinků klasických léků.
Na Body Solution Clinic však nepoužíváme tradiční čínskou medicínu (TČM) pouze při terapii pohybového aparátu. Díky jejímu celostnímu přístupu dokážeme efektivně pomáhat také při gynekologických potížích, neplodnosti, dermatologických obtížích, refluxu a dalších funkčních poruchách.
TČM tak na naší klinice nachází široké uplatnění v mnoha oblastech a doplňuje klasickou medicínu i fyzioterapii o další důležité terapeutické možnosti.
Existují zdravotní problémy, kde je propojení fyzioterapie a tradiční čínské medicíny obzvlášť efektivní?
Určitě, jak už jsem zmiňoval, tradiční čínská medicína nachází své uplatnění především při léčbě poruch pohybového aparátu, ale velmi účinná je také u gynekologických obtíží. Pomáhá například při nepravidelné menstruaci, hormonální nerovnováze, bolestivém cyklu nebo při podpůrné léčbě neplodnosti. Díky svému celostnímu pohledu na zdraví umožňuje cílit terapii nejen na konkrétní symptomy, ale také na jejich hlubší příčiny.
Role hlavního fyzioterapeuta
Jsi hlavním fyzioterapeutem na Body Solution Clinic. Co všechno tato pozice obnáší?
Velmi důležitou součástí naší práce je vzájemná komunikace a podpora mezi kolegy. Pravidelně spolu konzultujeme jednotlivé případy, sdílíme zkušenosti a nápady, a to všechno s cílem udržet vysoký standard našich služeb. Za to jsem ve své roli zodpovědný.
Zároveň klademe důraz na kontinuální vzdělávání – organizujeme interní semináře, během kterých si navzájem předáváme nové poznatky z kurzů, školení nebo vlastní praxe. Díky tomu se neustále posouváme dál a naši klienti z toho mohou těžit v každodenní terapii.
Čím se podle tebe Body Solution Clinic odlišuje od jiných rehabilitačních center?
Z mého pohledu především svým multidisciplinárním přístupem. Na jednom místě tu spolupracuje široké spektrum odborníků – fyzioterapeuti, lékaři, trenéři i specialisté na výživu či psychiku. Díky úzké komunikaci mezi nimi dokážeme ke klientovi přistupovat komplexně a individuálně.
Dalším silným prvkem je náš mladý, dynamický tým profesionálů, kteří se neustále vzdělávají a mají vysoký odborný kredit. Nezůstáváme stát na místě, ale hledáme nové cesty a přístupy, které našim klientům skutečně pomáhají.
A právě klient je u nás vždy na prvním místě – snažíme se porozumět jeho potřebám, cílům i obavám a přizpůsobit terapii tak, aby měla co nejlepší efekt.
Jak se snažíš v týmu motivovat kolegy a předávat jim své zkušenosti?
Tato pozice je pro mě nová a zatím se s ní ještě postupně sžívám. Je to pro mě další krok a zároveň výzva, která mě posouvá dál. Věřím, že klíčem k úspěchu je společná komunikace – každý z nás je svým způsobem specifický, má jiné zkušenosti i pohled na věc, ale právě díky tomu se skvěle doplňujeme. Když spolupracujeme jako jeden tým, dokážeme pro klienta udělat maximum. Nevnímám to jako jednostranné vedení, spíš jako vzájemné učení se a sdílení poznatků mezi kolegy. Každý přináší něco cenného a právě to dělá naši spolupráci tak obohacující.
Existuje na Body Solution Clinic nějaká forma stáže či praxe pro studující budoucí fyzioterapeuty?
Ano, samozřejmě, na Body Solution Clinic občas nabízíme odborné stáže pro budoucí fyzioterapeuty. Už několikrát u nás absolvovali praxi studenti, kteří se připravují na svou profesi. Je fajn mít možnost setkávat se na klinice s mladými, perspektivními a motivovanými fyzioterapeuty. Tato spolupráce nás všechny obohacuje.
Osobní přístup k pacientům a vize do budoucna
Každý fyzioterapeut má svůj specifický styl práce. Jak bys popsal ten svůj?
Můj přístup k terapii bych přirovnal k receptu na dobrý ovocný koláč, který mi vždy pekla moje maminka. Když jsem se jí ptal na recept a ingredience, vždy mi odpověděla: „To máš tak od oka…“ A v podstatě je to i můj přístup – trochu intuice a přizpůsobení se potřebám klienta.
Můj „recept“ na dobrého terapeuta je kombinací několika klíčových ingrediencí: silná komunikace s klientem, manuální zručnosti, a tradiční čínská medicíny, kterou v terapii uplatňuji. Každý případ je jiný, a proto přistupuji k terapii individuálně, přičemž vždy zachovávám flexibilitu a otevřenost k novým přístupům a metodám.
Co bys poradil lidem, kteří chtějí pečovat o své tělo a předcházet problémům ještě předtím, než je začne něco trápit?
Poradil bych lidem, že naše tělo je jako auto – potřebuje pravidelnou údržbu. Pokud pravidelně jezdíme na servis, výměnu oleje a kontrolu, naše auto nám to vrátí tím, že nás bezpečně a spolehlivě doveze tam, kam potřebujeme. Stejně tak je to s naším tělem.
Pokud se o naše zdraví staráme až tehdy, když už něco „hoří“, může to vést k mnohem větším problémům a nepříjemnostem. Prevence je vždy mnohem lepší než řešení problémů, které už vznikly. Doporučuji pravidelnou fyzickou aktivitu, správnou výživu, dostatek odpočinku a pravidelnou kontrolu svého těla, aby problémy vznikly co nejpozději, nebo ještě lépe vůbec.
Jaké jsou tvoje profesní cíle do budoucna? Je něco, co bys chtěl ve fyzioterapii nebo v oblasti TČM ještě víc prozkoumat?
Můj profesní cíl do budoucna je v podstatě v souladu s myšlenkami Červené královny z Alenky v říši divů: „Žádné vítězství není konečné, nikdo nikdy nikoho neporazí definitivně.“ I ve fyzioterapii a TČM je vždy něco nového, něco, co nás posouvá dál – a to je to, co mě na této profesi baví. Každý nový objev, každý nový přístup, každý “game changer” nás může posunout o krok dál.
Vědomosti a nové techniky se stále vyvíjejí a my se musíme neustále přizpůsobovat. Proto je pro mě důležité stále sbírat nové informace, učit se a postupně je začleňovat do své práce. Ať už je to v oblasti fyzioterapie nebo tradiční čínské medicíny, vždycky je co objevovat. Cílem je nejen se udržet v pohybu, ale i být schopný adaptovat se na nové trendy a využít je v praxi pro zlepšení péče o klienty.
