Sam Camara je součástí týmu Body Solution Clinic už delší dobu, ale byl více v terénu než na klinice. Nyní ho u nás potkáte častěji a přišel tak čas se představit. Kromě kariéry „fyzouše“, jak si Samuel s oblibou říká, se Sam věnuje na profesionální úrovni také hodu kladivem. Nejen o tom si povídáme v rozhovoru níže.
Ahoj Same! Chtěli bychom tě poprosit na úvod o krátké představení. Současně jdeme rovnou na první otázku, protože nás zajímá, jak ses dostal k atletice a proč sis vybral jako zaměření právě hod kladivem? Moc Thorů totiž neznáme (smích).
Ahoj ahoj, jmenuji se Samuel Camara, je mi 24 let a jsem fyzioterapeut a zároveň vrcholový atlet v hodu kladivem. Ke kladivu jsem se vlastně dostal díky tomu, čemu se jako „fyzouš“ snažím předejít - zraněním. V roce 2017 jsem si na soustředění zranil nohu, tehdy jsem ještě běhal a trenér se mě zeptal, jestli nechci zkusit kladivo. Tak se ze mě stal skoro Thor (smích).
Jaké byly tvoje největší sportovní úspěchy a momenty, na které nejraději vzpomínáš?
Určitě mezi nejlepší momenty bude patřit moje první medaile z MČR U23, sice byla stříbrná ale oslazená velkým osobním rekordem. Celou sezónu jsem nemohl přehodit 60m a nakonec se to podařilo hned 3x, a to v tom nejdůležitějším závodu sezóny. Následně jsem pak byl nominován na Evropský pohár ve vrzích a hodech, kde jsem sice nic moc nehodil, ale bral jsem jako velký úspěch první reprezentační akci. Pak bych ještě zmínil medaile již ze seniorského MČR (stříbro a bronz) - na tu zlatou stále čekám.
Jak zvládáš skloubit vrcholový sport s prací fyzioterapeuta v Body Solution Clinic?
Je to o něco těžší něž ve škole (smích), ale s tím že ke každému tréninku nepotřebuji trenéra si ty tréninky mohu naplánovat jak mi to vyhovuje. Občas mi tedy přijde, že jsem jen na stadionu a na klinice, ale obě věci dělám rád - jak fyzioterapeuta tak atleta, takže mi to celkem vyhovuje.
S jakými zraněními se nejčastěji potýkají atleti, kteří se věnují hodu kladivem? Máš nějaké osobní zkušenosti?
Osobních zkušeností naštěstí zase tolik nemám, ale pár zranění již mě taky potkalo. Zrovna nedávno natržené zadní stehno - už jsem ale zpátky v plném tréninku. A co se tak bavím se soupeři a kamarády na závodech tak nejvíce bolí záda, přece jen je to jednostranný sport, a kolena. Kolena ne tak z házení jako spíše z posilovny - součástí naší přípravy je celkem těžká posilovna takže kolena dostávají pořádně zabrat.
Kromě práce na klinice se věnuješ i ženskému florbalovému týmu z pražského Chodova. Jaká jsou nejčastější zranění, které s hráčkami řešíš a jaké jim doporučuješ aktivity pro jejich předcházení?
Nejčastěji asi bývají potlučené ze zápasů, přeci jen je to kontaktní sport, tomu se bohužel moc předcházet nedá. Ale již bylo pár natržených svalů - ty jsme řešili spolu s klinikou dle protokolů pro ,,return to sport”, a vše dobře dopadlo. Naštěstí momentálně, musím to zaklepat, žádná vážná zranění nejsou a hráčky ke mně chodí preventivně nebo jen s lehkými ,,bolístkami”.
Jaké metody regenerace a prevence zranění ti osobně celkově nejvíc pomáhají? Doporučil bys je i ostatním sportovcům?
Já osobně nedám dopustit na saunu a vířivku, potom jsem vždycky krásně uvolněný a druhý den je trénink úplně skvělý. Sice jsem to teď trošku zanedbával, dost pravděpodobně je to moje natržené stehno důsledkem, ale teď již poctivě regeneruji. A jestli bych to doporučil? Všema deseti, samozřejmě každému vyhovuje něco jiného, ale doporučil bych to minimálně vyzkoušet.
A co se týče prevence tak se snažím na svém těle hledat slabé články a nich pracovat, jako „fyzouš“ to mám jednodušší, protože vím co a jak by mělo být, ale když člověk neví tak určitě navštívit fyzioterapeuta - ten slabé články odhalí a hned je na čem pracovat.
V čem ti vlastní sportovní zkušenosti pomáhají v práci fyzioterapeuta?
Nejvíce určitě tím, že více rozumím svému tělu a tím pádem jsem schopný si představit, co asi pacienta trápí. Já si vždycky všechno nejdříve zkouším na sobě. A i to že jsem si již některými zraněními prošel, tak sám vím, co to obnáší se po zranění vrátit nebo naopak jak jim aktivně předcházet.
Jaké jsou tvoje pracovní směry a cíle do budoucna?
Určitě bych v blízké budoucnosti chtěl navázat magisterským oborem Aplikovaná fyzioterapie a kombinovat dále sport a práci fyzioterapeuta. Uvidíme, kam mě cesta zavede - mým snem je olympiáda a tím, jak získávám nové zkušenosti ve fyzioterapii, tak tím pomáhám i sám sobě na této cestě. A třeba za čas bych chtěl mít i svoji vlastní kliniku, ale k tomu je ještě daleko.
Co bys poradil mladým sportovcům, kteří by se chtěli věnovat hodu kladivem, a zároveň se chtějí starat o své tělo a předcházet zraněním?
Méně je někdy více, to si snad nechám i vytetovat. Vždycky bude 1000 dalších věcí, které člověk může udělat navíc, ale někdy je lepší si už odpočinout a nepřepínat se. A hlavně nevzdávat to i přes všechny překážky, co přijdou - a že jich bude.
Sama můžete sledovat na Instagramu.
